Svarenie (Vlastní a doufám že i Cizí)

[Aki]

Vítám Vás všechny příchozí ve fantasy světě království nazývaného Svarenie. Pro případnou diskusi o všem čeho se týká, prosím použijte toto vlákno. Zde bych rád měl pouze příběh samotný.

Před několika lety jsem ho vytvořil pro potřeby nakonec neuskutečněného projektu Castle mapy. Nyní, díky projektu fantasy bitvy, jsem na něj navázal a ke svému údivu zjistil, že tu vlastně Svarenie existovala i bez mého vědomého přispění. Ale vezměme to od začátku.

Název země: Svarenie
Politické zřízení: Stavovský stát
Jméno současného vládce: není ustanoven
Vnitřní politika: Země je do značné míry rozdrobena mezi nobilitu. Proto je vnitřní politika v zemi primární. Jednotliví šlechtici mezi sebou bojují o postavení i úřady. Již delší dobu se jedná o svolání zemského sněmu a volbě nového panovníka.
Vnější politika: Přestože země nemá vládce je svarenský gentes scelený a dokáže se proti případnému agresorovi spojit. To je ale jediná zahraniční politika, které jsou Svarenové nyní společně schopni. Tento stav, ale zároveň, otevírá možnosti novým osídlencům. Nikdo jim nebude klásti žádné podmínky pro usazení v této zemi
Geofrafický charakter: Převážně vnitrozemský stát zčásti ohraničený zalesněnými horami a na jihu s úzkým průsmykem vedoucím k mořskému pobřeží.
Historie území: Toto území v dávných dobách osídlili lid, který se nazýval Venetové. Ti si mezi sebou vyvolili svého vládce a jeho rod pak dlouhé věky ve Svarenu vládnul. Zde zavrhli i své původní bohy a přijali víru kříže. Jen název země a lidu co ho obývá dodnes na ně odkazuje.
Po půl tisíceletí vlády svarenské dynastie Nakašovců však země o své vládce přišla. Posledních padesát šest let tak v zemi vládnou jen správci z místních rodů vzešlí.

Současným správcem je již po jedno desetiletí Hynek Vlk ze Stráže erbu stříbrné vlčí hlavy na černém poli. Patří mu město Stráž. V současnosti je předním mužem v zemi. Hynek vzešel z chudého, ale hrdého zemanského rodu. Po otci zdědil malou tvrz v pohraničních horách. Zbohatl, když prospektoři na jeho pozemcích objevili stříbronosnou rudu. Díky hornímu podnikání a dobrému hospodaření započal s výstavbou městečka Stráže, po němž začal psát i svůj predikát. Další dobrou investicí pak byl jeho sňatek s Adlétou z Herštejna, pocházející ze staroslavného rodu erbu fénixe rostoucího z jeleního paroží.

Hynek v posledních několika letech vedl hned několik vojen. Zejména oblehl hrad Brloh Trnínského knížete a svarenského souseda, Přibíka z Pořešína. Poté se k nim oběma přidali jejich přátelé, spojenci i leníci a svedli spolu pod hradbami města Trnína velkou bitvu. Ta ovšem dost vyčerpala obě země a válečné štěstí se nepřiklonilo na žádnou stranu.
Hynek, ale nezahálel a mečem dále prosazuje zemské právo. Nyní naposledy oblehl hrad odbojného pána Filipa ze Sovíku. To ho však odvedlo do východní části Svarenie.

No a co se děje nyní:

Blízko severní hranice leží městečko Žeberk. Jeho pánem je Všebor Nakaš. Jeden z nemnoha potomků původního svarenského královského rodu. Městečko je malé a jen občas sem zavítá někdo zvenčí. Dnes, ale jedna nenápadná návštěva kupodivu dorazila.



- Tak copak mi přináší můj oblíbený hraničář?
- Můj pane, přináším špatné zprávy.
- Ale, Glušo, to je přeci otázka pohledu. Tak co máš?
- Pane, nějak se mi to nezdálo na severu. Nevím zda to byla předtucha, ale pak se objevil dým na obloze, když jsem procházel pod horů Zlatinkou. Však víte z tama je vidět až k Všekarům. Nu tak jsem se tam nenápadně vypravil. Říkal jsem si, že se mezi lidmi ztratím. A místo toho jsem si jak kůň mezi ovcemi připadal. Zmatek je tam veliký. Lídě v panice opouštějí své domy i pole. Všichni na jih a západ míří. Tak jsem se vypravil ještě víc na sever a co jsem tam viděl, to mi jen tak někdo neuvěří. Pane věřte mi, že jsem se blínu nenadýchal, ani pohádky nevyprávím, ale ze země tam nemrtví povstávají, zemí se ženou čarodějové, meče se mění v bláto a na polích rostou jen lebky a hnáty. Pane, a co hůř prý kostlivci všichni míři sem. Jestli něco neuděláme, obrátí to zde v prach a pak Bůh s námi.
- Hm, to zní opravdu jak pohádka. A ty jsi to viděl na vlastní oči?
- Jistě pane, viděl. Na vlastní matku to odpřisáhnu.
- Hm.. Nekromanté.. A sem míří.. To není jen tak.. Co kdyby?...
- Pane?
- Třeba... Možná.. by to mohlo konečně být to na co jsme tak dlouho čekali. Nu Glušo vím, zní to divně, ale ty teď vypadáš, jak když ti moucha do huby vletěla. Tím se, ale nezatěžuj. Tvůj korbel v hostinci se na tebe už těší, tak ho nenech dlouho čekat. Však musíš ten prach i tu mouchu zapít.

A co se stane zítra?.....

[Aki]

Dnes je takové pošmourné ráno. Pod horami, kde leží Žeberk se válí podzimní mlhy. Zem pokrývá zlatý a rudý koberec spadaného listí a vzduch je studený a syrový. V takovém ránu se nikomu nechce od teplého krbu a tak si také nikdo nevšiml, že do městečka dorazila další návštěva:



- Můj pane, měl by jsi od toho krbu poodejít, jinak ten drahý plášť vzplane a už mi nestačíš říci, proč jsem měl přijít.
- Och, to jsi ty. Z těch tvých příchodů budu mít jednou smrt. .... Už jsem si dělal starosti. Vzkázal jsem ti přeci už včera, že máš přijít. Vy mágové si ale děláte co chcete.
- Ovšem pane, je toho tolik co máme na starosti a času tak málo. Co se ale pane Všebore děje tak důležitého. Tady v Žeberku je, zdá se, klid.
- Zatím! Víš o dění na severu?
- Objevil se tam prý nějaký mág, nebo je to něco jiného?
- Není to jen nějaký další mág  Jde prý o nemrtvého a je to tam prý hodně zlé.
- Nic není tak horké, jak se to upeče.
- Jenže tady je to ještě horší. Zprávy přicházejí z celého severu. To, že padl Nížkov a byly vypáleny Všekary jsme slyšeli už před týdnem. Teď se ale prý objevili oživlí už i na hranicích. Zatím jich není mnoho, ale to je jen začátek. I Gluša si myslí, že je nejvyšší čas něco podniknout.
- I Gluša? On je viděl?
- Ano, viděl a určitě je toho mnohem víc, jen těch zpráv je málo. Můj děd Vznata, blahé paměti, měl k dispozici celé vojsko hraničářů a zvědů. Měl diplomaty ve všech okolních zemích i v mnoha dalších. Ti všichni mu přinášeli každý den tolik zpráv. A co máme my? Tři hraničáře a pár zbrojnošů...
- Já, vím, já vím, ale přesto padl. A ty? Ty máš přece mne. A také pár dalších přátel. Nejsi úplně bez vlivu. Krom toho, někdy méně je více. Čím více moci, tím více nepřátel!
- Dobrá, dobrá milý Zbude. Však já vím. Musíme ale něco podniknout. Času není mnoho a situace v zemi není zrovna radostná.
- Máš pravdu pane. Toto se ale zdá být opravdu velké. Dej svolat Malou radu. Musíme vymyslet co bude dál.



- Milíku!
- Ano, Vaše výsosti?
- Sedni na kůň! Pojedeš do Rašic a na Templštejn. Ať oba pánové ihned přichvátají. Vše se dozví zde, ale zdůrazni, že je to naléhavé!
- Stane se, jak poroučíš, pane.

....

PS přidána anketka pro zpětnou vazbu.

[Aki]

Ještě dnes odpoledne zazněl v Žeberku klapot okovaných koní. První je zaslechl podkovář. "V zemi je klid, tak to bude jen nějaké panstvo. Ale tolik koní, to přeci znamená prácičku a prácička navíc jistě nějaký měďák vynese - a hned zas bude líp."
Pak už ale reagovala i hlídka.



- Stůjte.
- Nezdržuj cháme, pan Všebor mne očekává.
- Odpusť pane, nepoznal jsem.... nečekali jsme tě tak rychle. Posel se už sice vrátil, ale Rašice nejsou za humny.
- A to ti ten kmán neřekl, že nás potkal na půli cesty! Tak honem uveď mne k tvému pánovi a postarejte se o můj doprovod. Koně potřebují vytřít a můj vraník má uvolněnou podkovu!
- Pane Olkši, samozřejmě se o vás postaráme. V hostinci na vás již čeká teplý pokoj, ale pan Všebor popoledním odjel. Máme ho prý čekat ráno i s jeho paní dcerou Vojslavou.
- Ach tak, to se komplikuje. A víš alespoň o co jde, jaké jsou novinky?
-  Moc toho nevíme. Jen má přijet i pan Pertold a ráno dorazil Zbud.
- Ten mastičkář? To není jen tak. Nu dobrá, ukaž mi mojí komnatu a chci víno, ale ať je silné a horké! Žádné chcanky! V takovém počasí a v mém věku, je za trest se někam kodrcat.
- Jistě pane, spolehni se.

....

[Aki]

Ráno trochu pršelo, ale všichni už od včerejšího večera z hospody věděli, že dnes dorazí urozený pán Pertold z Templštejna. Takže, když dvě hodiny před polednem opravdu přijeli jezdci, už je spoustu obyvatel vítalo. Věděli, že mnoho krků mnoho sní a tito páni jim poctivě za vše zaplatí. Tak co by nevítali? Ostatně oba pány Pertolda i Olkše dobře znali. Občas se zda zastavili,ale většinou se s panem Všeborem scházeli na tvrzi v Rašicích.



Pan Všebor má zde v Žeberku jen jeden dům, i když mu městečko patří. Městys zdědil a byl rád, že měl alespoň ten. Když zemřel jeho děd a v zemi vypukl bratrovražedný boj o trůn, promrhal jeho otec celé jmění při najímání žoldnéřských houfů, podplácení šlechty i nesmyslných investicích. Těmi se snažil zacelit stále se zvětšující díru ve své truhlici. Ještě, že jeho matka měla dost rozumu, aby si nechala pojistit věno zde na Žeberku. To také nakonec bylo to jediné co zdědil - tedy kromě vznešeného jména a ošoupané koruny.
Málem přišel i o to málo, ale naučil se skromnosti i trpělivosti, tedy alespoň natolik, kolik lze od Pána čekat. Pomalu si budoval v kraji respekt, ale jen nejbližší přátelé věděli, že jeho cílem vždy zůstalo jednou usednout na trůn svých předků.




- Páni bratři děkuji, že jste vyslyšeli mé pozvání tak rychle. Tady se Zbudem máme za to, že přišel čas. Na severu je, jak již víte, zle. Země potřebuje někoho, kdo jí dá naději. Někoho, kdo všechny pány spojí. Stačí je jen svolat a porazit těch pár čarodějů s kostlivci.
- Ale pane Všebore, to nebude tak jednoduché. Takhle mluvil i tvůj bratranec Lorenc, když táhl na východ proti těm zrůdám co si říkají "Zelené voje" a není náhodou, že má přízvisko Prohrávač. Co chceš pánům říci? Že od nynějška mají poslouchat tebe a basta? Věrnost mou i pana z Templštejna máš, ale kolik my můžeme vystrojit knechtů? Dvacet, třicet? Podle toho co víme od Gluši, bychom neuspěli ani proti zvědům ze severu, natož proti předvoji a na víc se ani neodvažuji pomyslet.
- Já vím Olkši, že to nebude tak jednoduché, ale o tom jsme již mluvili mnohokrát. Musíme se o to pokusit. Lepší čas, než je teď, už nebude.
- Souhlasím, naši páni potřebují být ohrožení, aby se domluvili a ty musíš být tím, kdo tu domluvu zajistí!
- Jenže naši páni se ohrožení necítí! Na severu stále někdo pálí a vraždí. Co nemají na svém parkánu, jakoby nebylo!
- A, to je to, moji páni, proč jste nyní zde. Musíme je s tím seznámit!
- Pane Všebore, ty chceš pustit ty nemrtvé do Svarénie?
- Ne, ne. Tady mistr Zbud má jiný nápad.
- Otevřete hranice páni. Pusťte uprchlíky do vnitrozemí a oni udělají práci za vás. Do zimy zbývá jen pár týdnů a ani Nemrtví nedokáží přes zimu překonat hraniční hory. Než však nastane, přijde sem dost nešťastníků a pokud proklouzne i nějaký průzkum, tím lépe. V zemi je dost mečů, aby se daleko nedostali. My ale musíme být o krok napřed! V zimě rozešleme list po celé zemi a oni přijdou!
- Ale nepřijdou! Pan Hynek Vlk to nedovolí. A taky proč by chodili? Co máme navíc, aby je to přesvědčilo?
- Máme Přibíka!
- To je pravda pane Pertolde. Vy dva jste se již setkali. Myslíš, že se přidá?
- Přidá! Není to žádný hlupák. Ví, že sever je problém a tvojí milost, na rozdíl od Hynka uznává.
- Ale pan Hynek tohle nepřipustí.
- I na tuhle nemoc bych nějaký lék měl pánové. Zatím to ale má ještě čas.
- Takže co nyní?
- Dobrá, když je to tak, tak se mi to začíná líbit. Pan Pertold tedy napíše do Trnína a Vy se Milosti musíte s panem Přibíkem setkat. Já zatím sepíši list pro urozené Svareňany a tady Zbud může zatím vymyslet jak si naklonit pana Hynka. Jednoduché to nebude.
- Pane Olkši, list pro urozené sepíši sám. Ostatně kdo jiný by to měl být. Pro tebe mám jinou práci. Tady Zbud tě zasvětí a i pan Pertold ti pomůže. Oba, ale dejte příkazy k pomezním. Pár dní odpočinku u teplých krbů a rozvířených sukní jim dodá sílu. Tato zima bude těžká zvláště pro ně. Tak tedy do práce, povolejte mníšky ať přinesou pergameny a psací náčiní. Čeká nás pár dní tvrdé práce.

...

[Aki]

- Už jsem si myslela, že mne ani nenavštívíte. Je to již druhý den co jsem doma a vy za mnou zajdete až dnes večer. Ještě, že bylo dnes tak krásně. Viděli jste ten úžasný východ slunce? Jak se ty skály zbarvily a jak postupně měnili barvu. Taková krása. V tento čas je takových dnů málo. Těšila jsem se, že podobný bude i večer, ale...
- Zadrž panno. Máme s tvým otcem příliš práce. Dnes jsme ani nevzhlédli od pergamenů.
- Však jsem si všimla. Celý dům prázdný a co já tady?
- Hihi, kdyby jsi se paní nedělala. A kdo nám tam dolů posílal svíce a víno a ty křepelky? Ty byly tak skvělé!
- A kdo jiný by to udělal? Vy muži vždy vidíte jen jedno a vše ostatní jak by nebylo. Ještě, že umíte i potěšit. No - alespoň někdy.
- Takovou pannu je radost těšit. Ale tebe by měl těšit nějaký mladý rytíř. My plesniví starci už písně o Rolandovi zpívat neumíme.
- Ó však se nedělej pane Pertolde. Však já vím, za kým občas zajedeš do Stráže. Na slovo obyčejně skoupý, ale kam tnout víš! A ty pane Olkši. Kdyby tě urozená paní Milejší nedržela zkrátka, ještě dnes by jsi jezdil po kláních a pentle do klenotu v přílbě od urozených dam loudil.
- Hahaha, panno Vojslavo, ty v nás čteš lépe, než biskup v bibli.
- Jen se nerouhej pane. Raději pověz co je nového a vůbec pojďte ještě okusit to červené florentské co vám již odpoledne tak chutnalo.
- Á, ty víš, jak na nás. Nu novinek je spousta, tak tedy slyš: ....

[Aki]

Po 14 dnech dorazila do Trnína malá skupina jezdců. U městské brány zaplatili mýtné a protože se již stmívalo. byli posledními které branný do města vpustil. Projeli městem až k hradu.



- Hej stůj, kam si myslíš, že jedeš?
- Musím mluvit s panem Přibíkem! Je zde?
- A kdo se ptá?
- Jsem posel svarenského pána pana Pertolda Templštejna.
- V tom případě vyčkej zde pane, ohlásím tě a pak se uvidí, zda tě vpustíme.



- Pane, můžeš prý vstoupit. Půjdeš k půrkrabímu.

[Aki]

- Tak tebe posílá pan Pertold?
- Tak jest, pane. Vezu list.
- Kníže je na mši v kapli. Jsem Ratmír zdejší purkrabí.
- a já Mirota syn Hormušův. Sloužím panu Pertodlovi jako jeho hejtman.
- Pak tedy pojď se mnou, odvedu tě do tvé komnaty. O komoně se postarají pacholci a tví knechti mohou přespat ve stáji.
- Děkuji ti pane, rád bych ale mluvil co nejdříve s panem Přibíkem.
- Jak jsem řekl, kníže je na modlitbách. Však vidíš, že se v kapli svítí. Žádný strach. Zpravím ho hned jak z kaple vyjde. Ale kdy tě přijme, rozhodne on. Nyní už pojď.

[Aki]

Zatímco čeká Mirota v Trníně na přijetí, dorazí jiný posel na svarenskou tvrz v Dubči. Vládne jí starožitný rod pánů z Dubče. Zdejší hlavou rodu je urozený pán Erhart. Ten má i stejnojmenného syna a aby je lidé od sebe odlišili dali jim přídomek starší a mladší.



Tak ty jedeš z Žeberka? Tak - hraničář - a že je to důležité? Tak tak.
Nu podíváme se.....

- Tak pan Všebor, volá do zbraně, tak.
- Ano milosti, můj pán se domnívá, že je to nezbytné.
- A co si myslíš ty? Jak to jen bylo - Glušo?
- Ano pane, tak mi říkají. Já sám se domnívám, že jsme již měli na sever vytáhnout.
- Tak? A pročpak si to strážný z lesa myslí?
- Milosti, myslím, že můj pán Všebor to v listu píše dobře a bez příkras. Na severu je zle a pokud nic neuděláme, bude zle i u nás. Já ty bytosti viděl. Žádné maso, žádná krev, ale po té naší lační.
- Nu Glušo, jeď zpět k svému pánovi. Rozmyslím se.
- A co mám pane vyřídit? Pan Všebor na to spěchá a...
- Tak? Vyřídit? Nu pan urozený dědic by rád vládl dál než jen v Žeberku, co? Vyřiď že tady nevládne a dokud tu budu já ani vládnout nebude! Zda s ním někam potáhnu, to se ještě uvidí!

[Aki]

- Otče, dej mi ten list, podívám se.
- Tak, tak, podívej se a přečti ho hned všem.

[Aki]

- Otče, já si myslím, že bychom měli vyjet do pole. Však jsme přeci Svarenové.
- Tak? Erharte jsi moc horlivý. Rozvážnost, té je ti třeba!
- Ale otče, někdy je třeba dumat a někdy zase jednat.
- Chceš říci, že já již jednat neumím? Hlupáku! Ty opravdu nevidíš o co tu jde?
- Otče, ty myslíš, že je v tom něco jiného?
- Tak, tak, málo důvtipného syna mám! Chceš zvědět o co Všeborovi jde? Nu přeci o korunu! Nás k sobě vyláká a my se pak za něho bít budeme. Ne za Svarenii, ale jeho zájmy hájit budeme. A to by jsi rád? Na severu vždy byli jen pobertové a loupežníci a ti jsou tam i nyní. Nás ochrání naše hory. Tak. Vsadím poslední měďák, že historky s kostrami si jen v Žeberku vymysleli. My vytáhneme na sever a Žeberští zatím náš Dubeč obsadí.
- A co poslat bratra Magnuse. Stejně je to víc žoldák, než hospodář.
- Tak? Konečně dobré slovo. My zůstaneme zde a on ať si svůj žold zaslouží. Ještě budeme mít i zprávy z vojště. Tak, tak, tak to uděláme.
- Pošlu tedy pro něho Ranoše. Bratr prý není daleko.

[Aki]

Trochu rozmrzele se hraničář Gluša vrací z Dubče na Žeberk. Pan Erhart ho nepotěšil a on svému pánu v poslední době přináší jen samé špatné zprávy. Navečer se setkal se svými dvěma kolegy, kteří navštívili okolní sídla. Žádný z nich nenese dobré zvěsti. Páni sedí na svých tvrzích a okolí je nezajímá. Večer o tom společně u ohně dlouho mluvili, ale řešení nenašli. Nezbývá jim než věřit Všeborovi.
Ráno vyrazili brzy a po chvíli ucítili ve skalách vůni hořícího dřeva. Pak zaslechli táhlý kvílivý zvuk. Všem třem jim naskočila husí kůže a hned si připravili zbraně. Že by ty zrůdy byli již i zde? Pomalu se plížili skalami až uviděli slabý proužek dýmu, ale to kvílení, to má přeci rytmus.
- Ach, už to mám - dudy.
- Ty se ale používají odsud daleko na severu.
- Takže to jsou seveřané!
- Musíme na ně opatrně, hned sahají po mečích.
- Já je zde půjdu přivítat a vy dva mne budete shora krýt!



- Vítajte ve Svarenii dobří lidé. Klid, klid..
- beware, beware. tá sé anseo saighdiúir!
- Klid, mluvíte někdo svarensky?
- Cad a ba mhaith aige? Muga labhraíonn tú teanga?
- Beware go bhfuil níos mó agus níos mó daoine eile. Ambushed siad dúinn!
- Teitheadh, shoot siad go léir linn!
- To je v pořádku, nic vám neuděláme, nechte ty meče dole!
- Éasca, éasca. Níl siad ionsaí. Ar ais!
- Já  mluvit  trochu  jazyk.
- No zaplať bůh. Vítajte zde.
- Siad fáilte roimh dúinn anseo. My utíkat zde.
- Hm. Je zle na severu?
- yera yeah, yeah. Ano, moc zle být. Kosti žít, mnoho mnoho. Plameny tam být voda, skála, les, móinéar, vše, vše. My jít zde. Tam smrt.
- A kolik vás je?
- Kolik? Na začátku mnoho, mnoho, ale zde my. Víc ne. Možná jinde, nevědět.
- Dobrá, jděte tedy dál. Dáme vám glejt. Nikdo zde na vás nebude útočit, jen ho včas ukažte. Nejblíž je Dubeč, tam vám dají nějaké jídlo a pak jděte dál, dál směrem na Stráž. Musíte ale všude říkat co se vám stalo! Nyní už bude dobře. Bude dobře.

[Aki]

- Pane Erharte, Pane Erharte! Už jsou tady zase nějací otrhanci. Tihle ale mají dokonce glejt.
- Tak? Glejt? A čí pak glejt?
- Milosti nezlob se, je Všeborův.
- Tak? Všeborův, hm. Tak dědic už si hraje na králíčka?
- Milosti, je podepsán, jako strážce severních hranic. Tuto pravomoc jeho úřad má.
- Tak, má? Nu když má, tak se o ty chámy postarej. Tak chudý aby se tu pár dalších hub nenajedlo ještě nejsem. Však já mu své účty ještě předložím.
A co naši chlapi, už vyrazili do lesa? Ve Stráži toho dřeva potřebují stále víc a víc. Za chvíli budou celé hory holé.
- Jistě milosti: Jarloch vede sekáče do Dubinky, Ditvin vyrazil s povozy na Milou a Čekan se syny jeli úvozem na Velkou stráň.
- Tak, tak. Správně. Tak už si jdi taky po svých. Já si musím ještě s Erhartem promluvit.
- Jak si přejete Milosti. Pošlu vašeho syna za tebou.

[Aki]

- Pane Ditvine, kolik ještě kmenů máme srazit.
- Tenhle osekejte, a ještě tak tři by se na vůz mohli....
- Hoj, co to tam. To neee...
- Pozor, to snad není mož...
- Janku, Crhu, Těchane. Ke mně!



- Ukážeme jim chlapi zač je dobrá sekera!
- Pane Ditvine, honem k nám!
- Seženu pomoóóc, držteéé seé!

[Aki]

- Tak pojďte kuřátka.
- Co to je proboha za čáry?
- Těchane mlč a sekej, tohle jsou pořádné doubky. Janku sem k nám, tam dole jsi moc odkrytý. A všichni zády k sobě.
- Tohle je pořádný posvícenský taneček.



- DUBEČ! DUBEČ!
- Hrrr na ně!



- Zašlapte ty kostičky zpět do hlíny, kam patří!
- Sem, sem, tady jsou!



- Tahle skořápka není tak tvrdá jak vypadá!

[Aki]

- Pane Magnusi ještě že jsi přišel. Byli by nás určitě rozsekali.
- Nu hlavně, že ty jsi bojoval dobře Ditvine.
- Pane, někdo musel zajistit pomoc.
- Tak? A sehnal jsi jí?
- Pane, víš přeci, že jsi se objevil dřív, než jsem nějakou stačil objevit.
- To jistě, jistě. Měli jste hoši štěstí, že jsem by zrovna s Ranošem na cestě na Dubeč.
Ale vy chlapi, jste obstáli dobře. Byli jsme jak kladivo co dopadlo na pořádně tvrdou kovadlinu. Když budete mít chuť sekat něco jiného než dřevo, tak vás u sebe rád uvítám.
- Pane, Ditvin není sice zrovna hrdina, ale předák je to dobrý. Ovšem když nás pan Erhart pustí, tak jsme ti vždy k službám. Za tvůj zásah jsme ti zavázáni pane.
- Dobrá dobrá, zeptám se tedy otce. Ditvine, ty mi ale ručíš za to, že všechny ty kosti sesbíráte a ještě dnes je oheň sežehne na prach. Tyhle jsem už viděl, jasné?

[Aki]

- Tak co tomu dopisu říkáš Magnusi?
- Nu co? Že má Všebor pravdu!
- Tak? Jak to?
- Ale otče nebuď jak slepý. Podívej se k nám na dvůr. Co tam uvidíš? Je plný seveřanů ze všech stran. A co se stalo na Milé Ditvinovým sekáčům, jsem ti již říkal. Tahle ďábelská družina šla jednoznačně po stopách těch posledních uprchlíků.
- Ale ty sem přeci poslali ti Žeberští hraničáři...
- Nu a co? Kdyby nepřišli sem tihle, příjdou jiní a hádej kdo jim bude v jejich stopách. Celý sever kvílí a chrastí. Někdo se jim postavit musí a pokud se toho chce ujmout Všebor, tak je to mnohem lepší, než kdybychom šli do vojště s Lorencem.
- Bratře my ale nechceme, zůstat stranou. S otcem jsme se dohodli, že by jsi měl vyjet s Všeborem.
- Ha ha ha, aby se vlk nažral a koza zůstala celá? Že se nestydíte. Já pojedu, ale za sebe. Jestli chcete aby se Dubečtí tohoto tažení zúčastnili budete muset vyjet také.
- Magnusi, jsi mým synem stejně jako tady Erhart. Kam vyjedeš ty, vyjedou i Dubečtí. O tom již nechci více slyšet.
- Otče a co obchod? Hoďme si mincí? Když vyhraji vyjedete i vy, když prohraji vzdám se dědických nároků na Dubeč. Stejně se na něj tady Erhart třese a tobě představa nějakého dělení nedá spát.
- Bratře souhlasím, vyhraj a já vyjedu...
- Erhartku! Ty mlč. A kdo se bude starat o tvrz? Já snad. Teď když jsi mne zase obtěžkal. Doma budeš, hospodářství tě potřebuje.
- Snacha má pravdu, Erharte. Ale s tebou Magnusi si hodím já. Když vyhraji jedeš sám a vzdáš se dědictví po mne. Když prohraji, má moji korouhev Všebor jistou.
- Tak tedy otče: kříž nebo korunu?