O/T - vtipy

[MwK]

TomB,pekná zbierka...



V byte zvoní telefón. Zdvihne ho malý chlapec. Chlapec sa ozve šeptom:
"prossííím..."
"Daj mi otca."
"nemôžem"
"prečo?"
"má veľa roboty"
"tak mi daj mamu"
"nemôžem"
"prečo?"
"má veľa roboty"
"tak kto je ešte u vás"
"hasiči"
"tak mi jedného daj k telefónu!"
"nemôžem"
"tak kto je ešte u vás?"
"policajti"
"tak mi jedného daj k telefónu"
"nemôžem majú veľa roboty"
"a čo to vlastne robia?"
"Hľadajú ma!"´


"Haló?"
"Ahoj."
"Ahoj, tady je táta. Prosím tě, je maminka poblíž telefonu?"
"Není, tati. Je nahoře v ložnici se strýčkem Pavlem."
Po kratičké pauze: "Ale zlatíčko, ty přece nemáš žádného strýčka Pavla...."
"Ale ano. A je právě nahoře v ložnici s maminkou."
Pauza.
"Hmm, dobrá, prosím tě, můžeš pro mě udělat následující?
Polož telefon na stůl, jdi nahoru, zaťukej na dveře od ložnice a řekni mamince, že jsi právě slyšela moje auto, jak zastavilo dole před domem."
"Ano tati, hned to bude...."
Za pár minut opět u sluchátka. "Udělala jsem to, tati."
"No, a co se stalo?"
"No, maminka, celá vyděšená vyskočila úplně nahá z postele, pobíhala po ložnici a ječela, pak zakopla o kobereček, nabrala hlavou o skříň a teď leží na zemi a vůbec se nehýbá!"
"Bože!!! A co strýček Pavel?"
Taky vyskočil celý nahý z postele. Byl taky celý vyděšený a vyskočil zadním oknem přímo do bazénu. Myslím, že nevěděl, že jsme ho před týdnem vypustili, abychom ho mohli vyčistit. Spadnul na dno a myslím,že je mrtvý."
***Dlouhá pauza***
***Ještě delší pauza***
***Nejdelší pauza***
Pak tatínek říká: "Bazén??!! Volám správně telefon 486 578 310 ??"




Inak,teraz mi napadá,dnes je tretie výročie mojej registrácie na tomto super fóre...

[Hardegon]

Kolik právníků je třeba na výměnu žárovky?

Padesáttři.

Osm se dohaduje, 1 žádá o odročení, 1 vznáší námitku, 1 se tváří vážně, 2 zkoumají precedenty, 1 diktuje dopis, 1 klade podmínky, 5 vyplňuje časovky, 1 dosvědčuje, 1 předkládá otázky, 2 urovnávají, 1 nařídí sekretářce vyměnit žárovku a dalších 28 předloží účty za odborné služby.



Starší žena žalovala pana Nováka za vyvolávání veřejného pohoršení. Každé ráno prý cvičí úplně nahý ve svém bytě, což slečna velmi dobře vidí ze svého okna.
Soudce se ptá: "Je to pravda, obžalovaný?"
"Ano, ale z okna slečny Dvořákové není přece vůbec vidět do mého pokoje!"
"Jak to, že není!" rozčílí se slečna, "tak to zkuste u mně vylézt na skříň, přidržet se trubky od topení a pořádně se vyklonit!"



Zkušený advokát poučuje mladého kolegu: "U soudu mluvte co nejdéle. Čím déle budete mluvit, tím déle bude váš klient na svobodě."



"Byl jsem tam sám, mám na to svědky!"



"Obžalovaný, poznáváte tento nůž?!"
"Ano."
"Konečně jste se přiznal!"
"No dovolte, jaké přiznání, vždyť mi ho ukazujete už třetí týden."

[MwK]

Špeciálne vyhľadávanie na pokeci...

[TomB]

 

[fuli]

Velice trefné

[Darth]

Tohle mě pobavilo - Glen H. a Markéta I. (Once) v zatím posledním dílu Simpsnů:

http://www.youtube.com/watch?v=-Oaaei4IUPI

[Colonel32]

Přijede Paroubek na návštěvu za Putinem a ptá se ho:
- "Hele Vláďo, jak ty to děláš, že si furt tak populární, volí tě 90% lidí a tak?? To já bych taky chtěl".
- "Víš Jirko", řiká Putin, "já mám rudý hranatý koule."
- "Rudý hranatý koule? A k čemu je to dobrý?", ptá se Paroubek.
- "No vidíš támhle toho chlápka s transparentem PUTIN JE HAJZL!, tak sleduj", řekne Putin, začne se drbat v rozkroku a řiká při tom: "Koule rudý hranatý, ať jsou všichni nahratý!".
A co čert nechce, než bys řekl švec, chlápek s transparentem zakopne, spadne na silnici a než se stihne zvednout, přejede ho náklaďák.
Putin vezme ze stolu noviny a řiká: "Vidíš tyhle noviny? Napsali tam o mě dneska, že jsem neschpnej". Začne se drbat v rozkroku a řiká "Koule rudý hranatý, ať jsou všichni nahratý!" a prej ať se Paroubek kouká odpoledne na zprávy.
Paroubek se vrátí do hotelu, zapne si televizi a tam ve zprávách hlásí, že redakce těch novin, co se Putinovi ráno nelíbily, vyhořela, a za chvíli na to vyhořela i tiskárna, kde se tiskly.
Paroubkovi se to rozleží v hlavě po návratu do Prahy volá Putinovi:
- "Hele, Vláďo, já bych měl na tebe prosbu, neuměl bys to nějak nějak zařídit, aby u nás padla vláda?"
A Putin na to:
- "Sorry Jirko, ale na to sou mý rudý hranatý koule krátký. Na to bys potřeboval mít zelenou píču a tlustýho čůráka, a já fakt nemam nejmenší tušení, kde by se dali sehnat."

[MwK]

Na SW je síce veľa super paródií,ale táto ma dostala...
http://www.youtube.com/watch?v=OiuxG_PQCoU

[MwK]

Zaujímavé,zadajte text "výlet do Bratislavy"...
http://translate.google.sk/?hl=sk&sl=sk&tl=en

[zakm]

Zaujímavé,zadajte text "výlet do Bratislavy"...
http://translate.google.sk/?hl=sk&sl=sk&tl=en

Des a hrôza 
Je to smutné ako nič proti samotnej Prahe ale Slováka to naštve 

[betakaroten]

Zaujímavé,zadajte text "výlet do Bratislavy"...
http://translate.google.sk/?hl=sk&sl=sk&tl=en

Ještě zajímavější: zadejte "na Bratislavu"

EDIT: doporučuji zkoušet různé předložky a pády, "cez Bratislavu", "ponad Bratislavu" atd. (začínám rozumět významu jména PRESS-burg)

[Colonel32]

Skoro bych tipoval na nějaký žert ze strany programátora...

trochu mi to připomíná tu aféru jak když jste do googlu zadali "French military victories", tak to vyplivlo did you mean "French military defeats"?

[S.t.a.l.k.e.r.]

Je to smutné ako nič proti samotnej Prahe ale Slováka to naštve   

Slováka to nemôže naštvať...naopak, skôr pobaviť. 

[Colonel32]

apropo, tohle už tu bylo?

http://www.youtube.com/watch?v=m1TnzCiUSI0

[grohl]

To nevím, ale Talián na Maltě je už dobrá, stará klasika.

Když už tu byly věci s googlem, tak tohle je taky fajn.

[5o]

Toto mi pripomenulo ten vtipný výrok:

Ahoj ja som Chuck Norris a Kozmodisk nosím od vtedy, čo som si dochrámal chrbát na Total Gym-e.

[S.t.a.l.k.e.r.]

Stojí tučný chlap pred školkou a pani učiteľka sa ho pýta: Čakáte dieťa?
Nie, som taký tučný od piva. 

[Colonel32]

http://technet.idnes.cz/praha-ma-nejzmatenejsi-letiste-a-z-cestujicich-dela-vrahy-podivejte-se-na-10-silenych-parodii-gyj-/sw_internet.asp?c=A090414_145408_sw_internet_pka

[TomB]

[MwK]

http://halbot.haluze.sk/?id=4929 

[MwK]

Mne to proste nedá a musím sem ten vtip dať...

Čo sa stane ked Slováci vyhrajú MS v hokeji?
Vypnú PlayStation.

[Colonel32]

"Tak si představ," svěřuje se Weiss Švarcovi," přijdu včera nečekaně do krámu a slyším, jak ve skladu vykládá příručí mé ženě, že by s ní rád utekl, jen kdyby měl nějaké peníze."
"Cos udělal? Vyhodils ho?" ptá se Švarc.
"Nechal jsem v kase celou tržbu."

[Colonel32]

Neviete sa od soboty dovolať do Česka? Skúste novú predvoľbu +08
--
Inzerát SZĽH pred MS 2010:
Hľadáme hráčov do reprezentácie.
Zn.: Skúsenosti z maďarskej ligy vítané.
--
Autobus so slovenskou reprezentáciou havaruje a celý mančaft zrazu stojí pred nebeskou bránou. Po zaklopaní otvorí svätý Peter.
,,Čo chcete?" pýta sa.
,,Chceme ísť do neba."
,,A čo ste zač?"
,,Hokejisti."
,,Tak to nepôjde, hokejistov už máme priveľa, sme plní."
Naši na čele s kapitánom Bartečkom zvesia hlavy a smutne odchádzajú. Petrovi to nedá a pýta sa:
,,A odkiaľ to vlastne ste?"
,,Zo Slovenska," vraví Bartečko.
,,Tak poďte späť, veď vy nie ste hokejisti."
--
Prečo je na Slovensku tak horúco?
Slovenskí hokejisti pália hokejky.
--
Do šatne vstúpi Filc a hovorí:
,,Chlapi už som prišiel na to, čo urobíme, aby sme vyhrávali."
,,Čo tréner?"
,,Spravím z vás dychovku!"
--
,,Na MS v hokeji 2011 sa hrá v základnej skupine zápas Slovensko - Česko. Keďže Česi si už postup vybojovali pred zápasom s nami, rozhodnú sa, že na zápas proti nám nastúpi iba Jágr, že on nás porazí sám a zvyšok tímu si skočí na pivko. Po prvých dvoch tretinách vyhrávajú Česi 1:0.

V 59. minúte sa však ozýva z tribún obrovské burácanie: Slováci vyrovnali. Po zápase prídu Česi za Jágrom do šatne a pýtajú sa ho: ,,Jardo, čo to má znamenať, ty si nevyhral?" Jágr smutne odvetil: ,,Snažil som sa, chlapci, ale rozhodca ma už v druhej minúte vylúčil do konca zápasu."
--
Viete, aký je rozdiel medzi slovenskou hokejovou reprezentáciou a kvalitným DVD prehrávačom?

Žiadny - prehrajú všetko.
--
Čo urobia Slováci, keď vyhrajú MS v hokeji?
Vypnú Playstation.
--
,,Dobrý deň, pán Golonka, čo by ste poradili našim chlapcom za tohto nepriaznivého stavu 0:8?"
,,Noo, tak určite, tak najlepšie by bolo streliť Čechom osem-deväť gólov a potom zabetónovať."
--
Opis priebehu zápasu s Čechmi:

Prvá tretina

Ako to, že Maďarsko má na MS dva tímy? To je nefér.

Myslím, že tréner Filc sa rozhodne hrať osobku na Jágra a Eliáša, a pre istotu aj na Pruseka.

Druhá tretina

Česko začalo hrať druhú tretinu...

My nemáme len český komplex, ale aj kanadský, fínsky a - priznajme si to, aj maďarský.

Zatiaľ máme menej striel na bránku než dali Česi gólov.

Mali by sme vyprovokovať nejakú bitku, nech je to 3:0 kontumačne.

Po štadióne sa šušká, že Slováci hrajú bez suspenzorov, preto sa boja puku.

Konečne sú sily vyrovnané - na ľade sú štyria Česi a päť Slovákov.

Ubránili sme si vlastnú presilovku.

To je dráma. Zápas sa prelieva z jednej strany na tú istú.

Prestávka

Teraz máme šancu! Rýchlo na ľad a doženieme Čechov!

A musia naši na tú tretiu tretinu nastúpiť?

Lašák dostane na konci zápasu hodinky pre najlepšieho hráča slovenského tímu, aby nabudúce vedel, kedy má odísť z bránky.

Tretia tretina

Nagy minul bránku v dobrej šanci. Tep nevyskočil nikomu.

Aktuálne: IIHF na mimoriadnom zasadaní preradila Slovensko do boja o záchranu.

Filc hral sudoku, inak si nevieme vysvetliť, prečo by si za takého stavu ešte niečo zapisoval do notesa.

Koniec

Zvoliť najlepšieho hráča Slovenska je ako exhumovať mŕtvolu z masového hrobu.

[S.t.a.l.k.e.r.]

Jej denník:
V sobotu večer sa správal veľmi čudne. Chceli sme isť ešte na jedno pivo. Bola som celý
deň s priateľkami nakupovať a preto som prišla neskôr - možno kvôli tomu bol nahnevaný.
Akosi sme vôbec nedokázali nadviazať dialóg, tak som navrhla vyjsť si niekam inam, kde
sa človek môže lepšie porozprávať. Súhlasil síce, ale bol veľmi tichý a akoby neprítomný.
Spýtala som sa, čo mu je, ale hovoril že nič. Potom som sa ho opýtala, čí som ho náhodou
niečím nenahnevala. Povedal, že to so mnou nesúvisí a že si nemám robiť starosti. Na ceste
domov som mu potom povedala, že ho milujem, ale on jednoducho šoféroval ďalej. Nechápem
prečo jednoducho nepovedal "aj ja ťa milujem". Keď sme prišli domov cítila som, že som ho
stratila, že už so mnou nechce mať nič do činenia. Iba si tak sedel a pozeral telku - vyzeral
ako bez duše, ako keby bol na míle ďaleko. Nakoniec som potom išla do postele. Prišiel o desať
minút neskôr a na moje prekvapenie reagoval na moje láskanie a milovali sme sa. Ale akosi som
mala stále ten pocit, že jeho pozornosť bola odpútaná a že svojimi myšlienkami lieta niekde
mimo. To všetko bolo už na mňa priveľa a tak som sa rozhodla hovoriť s ním otvorene o danej
situácii, ale on už medzitým zaspal. Plakala som až kým som nakoniec nezaspala. Neviem
ako ďalej. Som si skoro istá, že ma nejakú inú. Môj život už nemá zmysel...


Jeho denník:
Dnes Slovensko prehralo, ale mali sme skvelý sex.

[Hardegon]

Už jste viděli toto?

http://www.youtube.com/watch?v=I2NOfOeSX4k&feature=PlayList&p=f4sfIAyOgwc

Naprosto krásné vystoupení v Britain's Got Talent.

[S.t.a.l.k.e.r.]

Jak jsem jel Krále Šumavy ..zážitek cvoka, co to jel!

Redakce CykloServer.cz, 5.9.2003 13:44  Do redakce nám poštovními bity (nebo byty?) přišel článek, jehož autora se dosud nepodařilo vypátrat. Jeho přečtení bylo natolik silným  zážitkem, že jsme se rozhodli vás o něj neochudit. Zveřejňujeme jej vědomě jako anonym a vyzýváme autora, nechť se přihlásí. Rádi jej odměníme. A teď už čtěte jedním dechem...

Jak jsem jel Krále Šumavy
Jelikož svalová horečka pozvolna ustupuje, krev z levého ucha teče jen při prudším pohybu, a sádrový krunýř okolo páteře již tolik netlačí, rozhodl sem se v několika odstavcích zaznamenat zatím nejintenzivnější sportovní zážitek svého života.
Celá akce začala poměrně nevinně. Barevným letáčkem zobrazujícím šlachovitého mladíka s hranatými rysy, v přiléhavém barevném cyklistickém dresu, ledabyle opřeného o luxusní horské kolo. Hezoun byl doprovázen lživým textem slibujícím nevšední sportovní zážitek v technicky náročném terénu. Propagační materiál dále popisoval nezáživné podrobnosti jako převýšení (několik km), profil tratě pro zdravé cyklisty (?), dále již zajímavější rockové skupiny, pivo a gulášek v cíli. Nabízel dokonce i dvě varianty závodu: krátkou (78 km) a normální (100km). Dnes už nejsem schopen pochopit, že v jakémsi sportovním oparu (možná naladěn pravidelným sledováním Branek bodů vteřin?) jsem vážně zvažoval stokilometrovou variantu. Byl jsem snad i pod vlivem vzpomínek na nedávných 45 km na silničním kole po hladkém asfaltu, z mírného kopce s větrem v zádech? Kdo ví. Ale co, přeci se napoprvé nebudu přepínat, řekl jsem si, a nakonec zaškrtl KRÁTKOU variantu. Při pozorném čtení dále pochopíte, že právě v tu chvíli jsem se pravděpodobně podruhé narodil.
Fáze nultá - příprava
Po důkladné analýze svého cyklistického vybavení jsem zhodnotil, že jsem nebarevně sladěný a veskrze málo sportovně vypadající. Toto se nejevilo jako větší problém, a o pár dní (a tisíců kč) později jsem při pohledu do zrcadla v první vteřině myslel, že stojím v těsném zákrytu za Lance Armstrongem. Po této operaci nastala důležitá fáze holedbání, během které všichni kamarádi, známí, příbuzní, jejich známí a příbuzní byli dopodrobna seznámeni s tím, jaký že jsem to chlapák, když se účastním velkolepého závodu v drsném terénu. Pravda, při letmém pohledu na internet jsem zjistil, že podobných chlapáků je v republice ještě cca 3,5 tisíce, to mne ale ještě více utvrdilo v tom, že závod bude hračkou i pro nesportovní veřejnost, a že tedy dopoledne si sjedu toho Krále a odpoledne si hodím lehký tenísek. Kolo jsem řádně umyl a pro větší efekt polepil barevnými samolepkami typu "I love triatlon" a "no pain, no gain". Myslím také, že jsem byl jediným účastníkem s vyžehlenými puky na cyklistických šortkách. Prostě - v předvečer závodu jsem byl ready.
Fáze první - před startem
Příjezd na místo závodu proběhl bez problému, slunce svítilo a vyleštěné kolo na střeše služebního vozu vysílalo do okolí mnohoslibující pablesky. Už parkování se ale ukázalo být menší výzvou (s ohledem na další průběh dne však zanedbatelnou), jelikož parkovací plocha náměstí nejmenovaného městečka, soudě dle bílých čar na dlažbě, byla dimenzována přesně na 8 vozů. Okolo sedmé ráno se nás tam sjelo několik tisíc. Poté, co jsem po půlhodině ježdění našel parkovací místo v rákosí asi 3 km od města snad stojí za zmínku to, že již v té chvíli jsem zacítil první lehké známky únavy.
Odmontování kola ze zahrádky, navlečení lesklého dresu, přičísnutí vlasů navlhčeným hřebenem a lehká projížďka zpět na místo registrace byla už pouhá rutina. Taktéž namontování plastového čísla na mé kolo (promo model z Tesca za 5990,-) bylo docela snadnou záležitostí. Poté jsem se snažil protlačit se na náměstí, kde se mezitím již formoval hučící dav větrem ošlehaných horalů a mužatek všech věkových kategorií. Již na první pohled bylo zřejmé, že na místo v první, ale ani padesáté startovní řadě nedosáhnu, a že tedy boj o stupně vítězů mě bude od počátku neférově ztížen. Když jsem následně zaujal poměrně netaktickou pozici hned vedle prodejny dámského prádla v zadní části náměstí, jen se závistí jsem mohl sledovat šťastnější účastníky protřepávajíce svalstvo o cca půl kilometru přede mnou. Uklidnilo mne ale, že kola mnohých nebyla zdaleka tak umytá a barevná, jako to moje.
Zde malá příhoda:
Při zaujímání startovní pozice jsem nechtěně zavadil šlapkou o lýtko Diskobola stojícího vedle mne. Promiňte, špitl jsem. Odpověď hrdelním hlasem mne měla varovat: "Neřeš vole, co je pod pět stehů se nepočítá."
Fáze druhá - start
Konečně zazněl výstřel. Očekáváte-li dramatický popis prvních metrů závodu, budete zklamáni jako jsem byl já. Ještě dalších cca 5 minut jsem totiž stál na místě, poté opatrně vedl kolo mezi masou tlačících se a různě nasedajících závodníků. Po nasednutí a ujetí asi 5ti metrů jsem po nárazu do jakési stařeny (co ta tady mezi námi špičkovými atlety proboha dělá, napadlo mne) jsem poprvé spadl.
Fáze třetí - závod
Ti z vás, co někdy viděli tisíce cyklistů deroucích se kupředu, by asi byli vykuleni méně než já. Při jízdě na kole jsem totiž zvyklý vidět jednak na zem, jednak dále než 5 cm před sebe. Toto bohužel možné nebylo.Jen podle nárazu řidítek do dlaní navlečených do křiklavě červených rukavic jsem pochopil, že jsem poměrně brzy opustil (tehdy jsem ještě netušil že navždy) asfaltovou cestu, a vydali se vstříc kořenům, šutrům a roklím. Na asi pátém kilometru jsem podle barevného hada vinoucího se do prudké stráně přede mnou odhadl, že se pohybuji někde na 300.-500. místě. Toto zjištění bylo pro mne v tuto fázi závodu prudkým zklamáním, neboť během svého holedbání známým jsem tvrdil, že přeci jdu na první stovku! Navíc na mne každou chvíli někdo ze zadu štěkl "pravo!" a pak zase "levo!" a já se postupně propadal hlouběji do startovního pole. Začínal jsem se také lehce potit, což mne rozladilo, neboť jsem chtěl vypadat přitažlivě na cílové fotografii. Po 15 kilometrech jízdy do prudkého kopce proti slunci (občas prostřídaného krátkým ale zato velmi příkrým sjezdem po kořenech či šutrech vyschlého potoka) jsem pochopil, že musím poprvé změnit taktiku.Tato změna  proběhla z "Umístit se" na "Dokončit". V tuto fázi závodu se tento cíl zdál poměrně reálný, neboť ani já, ani nikdo jiný okolo ještě nekrvácel, nezvracel ani nebrečel. Jenom snad někteří volili ostřejší slova, když za pomocí zubů a nehtů již po sedmé měnili duši či řetěz. Asi měli levná kola. Na třicátém kilometru se objevila první občerstvovací stanice. Konečně přišla má šance na lepší umístění!! Vychytrale jsem ostrou jízdou minul desítky závodníků, co zastavovali, nabírali iontové nápoje, banány, pomeranče, či energetické tyčinky. Já pouze dopil v jízdě poslední zbytek teplalé žluté limonády z cyklistické láhve, a vrhl se vstříc  nejdelšímu stoupání závodu mnohakilometrovému krpálu vedoucímu kamsi do mraků. Teplota v tu chvíli dosahovala asi 30 stupňů a na mne po chvíli začala doléhat první krize. Zhruba od této této chvíle pro mne závod ztratil přesné kontury. To, co se odehrávalo dál, se pokusím slepit ze vzpomínek přes své vnímání v jakési mlze, z útržkovitých záblesků paměti, a z vyprávění ostatních. Po několikakilometrovém stoupání v ostrém slunci jsem soudě podle kamzíků, orlů a nízkých ohnutých stromků byli na samém vrcholu Šumavy. Slunce rvalo a vzduch řídnul. Teď měly přijít ty táhlé sjezdy, které snad slibovaly relaxaci a slastný odpočinek! Nestalo se tak. Nebudu vás zdržovat popisem těchto částí závodu, možná si jen zkuste představit jízdu prázdným korytem divoké řeky, ve sklonu vodopádu, do které bouře nanesla kořeny, kusy stromů a lidských těl. Odvaha některých borců při sjezdech byla šokující, za řevu a řinčení součástek se řítili do údolí, zatímco já (a nebyl jsem sám) jsem vedl kolo dolů po srázu mezi stromy a kapradím, a střídavě si otíral krvácející rány a slzy. Sjezdy byly proloženy prudkými stoupáními po podobném povrchu, kde již o cyklistice nemohlo být ani řeči. Nevím, jak se ve sportovním slangu nazývá tlačení kola do srázu. Jsem si ale jist, že mnohakilometrová chůze v cyklistických botách (pro necyklisty: střevíce s kusy ostrého železa přišroubovaného k podrážkám) nebude do budoucna patřit k mým oblíbeným kratochvílím. Přišel čas na další posun v taktice z "Dokončit" na "Přežít". Druhá občerstvovací stanice mne již uvítala bez větších nároků na umístění. Odhodil jsem pomlácené a zabahněné kolo a spadl bezvládně do kádě s iontovým nápojem. Přišla však nečekaná komplikace! Díky naprostému vyčerpání (Naprostému ? Ó, jak jsem se pletl, byli jsme teprve na padesátém kilometru) žaludek odmítal cokoliv přijmout! Při zvracení jsem ale koutkem oka zahlédl, že v předklonu či kleku je i mnoho spolubojovníků, to mne uklidnilo. Někteří dokonce vypadali, že již nežijí, soudě podle polohy jejich těl a křečovitých grimas obličejů. Asi 15 minut jsem poté ležel na zádech, občas se napil, ublinkl, znovu  napil, až jsem do sebe násilím vpravil něco tekutiny. Na jídlo jsem si netroufl, tak jsem si alespoň nacpal do propocené kapsy pár energetických gelů. Poslední fáze boje o život mohla začít. Podle propočtů v této chvíli zbývalo necelých 30 km závodu. Slovo závod již používám ve velmi volném kontextu, neboť skuteční závodníci byli již v ten moment na stadionu, poslouchali zmíněné rockové kapely, popíjeli pivečko, a pozvolna se po vyhlášení vítězů všech kategorií rozjížděli do svých domovů. My ostatní bojujíce o umístění ve třetí tisícovce jsme se však dále rvali o život. Z 24 převodových stupňů mě fungovalo již jenom 8, což však nehrálo roli, neboť při chůzi vedle kola přehazovačka Shimano Ultegra často ke slovu nepřijde. Zadní brzda byla také již jenom pro okrasu, což mne dále diskvalifikovalo i při sebemenších sjezdech. Přední brzdu jsem totiž po čtyřech pádech levým loktem na šutry přestal používat. Při krátké odpočinkové pauze (kterou jsem čerpal každých asi 500m) mě letmý pohled na hodinky varoval, že odpolední tenis již nestihnu, neboť jsem na trase už nějakých šest hodin. Očima jsem propaloval svůj cyklometr, který jako jedna z mála věcí na  mém kole z Tescoletáčku ještě fungovala, a přes slzy odpočítával kilometry. Konečně!! 76 77 78 79?? Co to? Kde je stadion? Hudba?
Na 80. kilometru, uprostřed hlubokých šumavských hvozdů mě došlo, že letáček byl pouhým propagačním trikem, a že organizátoři závodu vzdálenost pouze odhadli, s odchylkou plus minus pár kiláků, no a co?? V tu chvíli mně přešla chuť žít. Narval jsem do sebe poslední odporný sladký gel a byl připraven každým metrem zkolabovat. Na zhruba 83. kilometru jsem konečně v dálce uviděl polní cestu. A po ní i silnici vinoucí se mezi domy v dáli! Na 85. kilometru byl definitivní konec. Vklopýtal jsem, ne nejel jsem, neboť cílová rovinka byla opět do kopce na stadion, ne nepodobný Venclovskému po jeho památném pokoření průlivu. Rozdíl byl pouze v té změti trubek co jsem vláčel za sebou. Nálepka "no pain-no gain" visíc z rámu volně flirtovala ve větru a já věděl, že počet účastníků v příštím ročníku bude pouze 3499.
Epilog
Správný chlap má zkusit alespoň jednou v životě opravdovou bolest. Alespoň se to tak říká. Ženy mají porod. My máme Krále Šumavy.

[S.t.a.l.k.e.r.]

Moja žena mi naznačovala, čo chce na nadchádzajúce výročie.
Povedala: "Chcem niečo, čo prejde od 0 na 150 za 3 sekundy.
Tak som jej kúpil osobnú váhu.
A hádka začala.....

Keď som prišiel včera večer domov, manželka požadovala, aby som ju vzal niekam, kde je draho...
Tak som ju vzal na benzínovú pumu.
A hádka začala.....

Sedel som s manželkou sme sedeli pri stole na jej stredoškolskej stretávke. Neutále sledovala opilca, ktorý sedel sám pri vedľajšom stole a pohrával sa s pohárikom.
Opýtal som sa jej: "Poznáš ho?"
"Áno", vzdychla si. "Je to moja stará láska. Pokiaľ viem, tak sa dal na pijatiku hneď po našom rozchode pred mnohými rokmi a počula som, že odvtedy nevytriezvel."
Povedal som: "Ó Bože! Kto by si pomyslel, že človek môže oslavovať takú dlhú dobu?"
A hádka začala.....

Manželka stála v spálni pred zrkadlom a prezerala sa. Nebola spokojná s tým, čo videla a tak povedala svojmu mužovi: "Cítim sa príšerne. Vyzerám stará, tučná a škaredá. Naozaj potrebujem, aby si mi povedal nejaký kompliment, niečo pozitívne".
Manžel odpovedal: "Na tvoj vek máš zrak ako orol".
A hádka začala.....

Snažil som sa presvedčiť manželku, aby kúpila basu piva za EUR 14.95.
Namiesto toho si kúpila nočný krém za EUR 7.95.
Povedal som jej, že po base piva vyzerá večer krajšia ako po nočnom kréme.
A hádka začala.....

Keď sa nám pokazila kosačka trávy, manželka mi neustále pripomínala, aby som ju opravil...Ale ja som bol vždy zaneprázdnený. Na programe boli: auto, náklaďák, internet, rybárčenie...niečo, čo bolo pre mňa o mnoho viac dôležitejšie.
Nakoniec prišla s nápadom, v ktorý dúfala, že zaberie.
Keď som prišiel v jeden deň domov, sedela vo vysokej tráve a strihala ju malými krajčírskými nožnicami. Ticho som ju chvíľu pozoroval a potom som vošiel do domu. Po pár minútach som sa vrátil a podal jej zubnú kefku. Povedal som jej: "Keď skončíš so strihaním, mohla by si pozametať aj dvor".
A hádka začala.....

[S.t.a.l.k.e.r.]

Pohleďte, jak je ta čeština dokonalá.
Po Padesátce Počínají Pánové, Podobní Pohasínajícím Plamenům, Pociťovat První Příznaky Počínající Pohromy. Především Prudce Poklesne Pohlavní Potence, Protože Pánové Přestanou Postačovat Perversním Požadavkům Poživačných Paniček, Počnou Pokukovat Po Patnáctkách. Puberťačce Postačí Patřičné Pohoštění, Případně Pán Poplácá Prevíta Po Prdýlce. Políbí-li Pak Přitažlivá Panenka Plešatce Před Přihlížejícími Páprdy, Polichocený Prďola Podstrčí Poupěti Pětistovku Pro Pořízení Parády. Praktické Pro Patnáctku, Postačující Pro Páprdu. Posléze Pánové Pozbývají Peněz, Prohlížejí Pouze Pornografické Plátky Pro Připamatování Podoby, Případně Polohy Přirození Protějšího Pohlaví. Po Pozbytí Pohlavního Pudu Preferují Pánové Především Pivo. Posedávají Po Putykách, Pěstují Pivní Panděro, Probírají Politiku. Polehávají Po Pohovkách, Pokuřují. Příbytkem Proniká Puch Připomínající Pálené Paznehty. Pánové Pořád Pošilhávají Po Plotně. Permanentně Předrážděné Paničky Připravují Pamlsky Pro Přecpaná Panděra Povalečů. Pak Padesátníci Počínají Pozorovat Patologické Proměny. Po Přečtení Příruček Pátrají Po Příznacích Pepky, Případně Přestávají Pít. Podvečer Pupkáči Pobíhají Po Parcích, Podobní Předpotopním Příšerám. Poděšení Představou Prokouřených Plic, Přestávají Pokuřovat - Příliš Pozdě. Potíží Postupně Přibývá. Potíže Působí Pajšl, Páteř, Paradentosa, Prostata Pánové Prostudují Pravidla Preventivní Péče, Polykají Prášky, Panikaří. Při Pověstech Provázejících Pohřby Přátel, Postupně Pitomí. Poslyš, Příteli Padesátníku! Proč Pohekávat Pod Peřinou, Proč Plakat Pro Pubertální Pošetilosti? Potlač Přízračné Představy, Překonej Pocity Příkoří Páchaného Přírodou. Připij Pivem, Pokuř Portoriko, Pohlaď Prdýlku, Potom Pozři Pochutiny, Poser Postel, Poblij Pisoár ...................... a žij dál!!!!!
kterej hrdina zkusí něco Podobnýho v angličtině ? ? ?

[Colonel32]

Řetězová zpráva:
Až dostaneš volební lístky, tak na volební lístek ČSSD napiš "megablocks"
a nalep ho na viditelné místo. Pokud tuto zprávu pošleš do voleb nejméně deseti lidem, tak Česká Republika bude mít za 15 let životní úroveň jako Rakousko.

Pokud tuto zprávu nikomu nepošleš, tak tvoje děti budou do konce Života platit úroky ze státního dluhu a žrát kořínky.


PS. dneska jsem viděl billboard, na kterém stálo:

Naše pravicová politika způsobila krizi. Dáte nám znovu svůj hlas? s fotkami topolánka a spol a v rohu malé čssd.

Tohle se může?

[Věšák]

A co teprv "Řešení místo strašení" ? 
Jenže v tom je právě ten problém...lidi sou hloupí a tak hlasujou pro ty, o nichž souděj že sou nejlepší (jenže je to celkem jedno když sou jedni za 18 a druzí bez dvou za 20)



Potkaj se dva matfyzáci a jeden povídá:
"Koupil sem si nový boty."
A druhej na to:
"A jaký, bílý nebo černý??"