(Vlastní) Vzestup arcinekromanta Nageasche

Založil Ryxe, 16.10.2018, 21:51:50

Předchozí téma - Další téma

0 Uživatelé a 1 Host prohlíží toto téma.

Ryxe

Tento příběh je volným pokračováním velké Fantasy bitvy http://www.kostky.org/forum/index.php?topic=46014.0. Bude vyprávět příběh arcinekromanta Nageasche od prvních chvil po bitvě, přes jeho uchopení moci nekromantské hanzy po založení necropole Sursa de eșec a možná ještě dál...
Snad Vám příběh trochu zpestří dění v tématu Castle & Pirates. Za každou zpětnou vazbu budu rád :-)



Ryxe

#1
Den se smrákal a v ruinách vypáleného kostela se tyčil vysoký stín. Z dálky sem doléhaly zvuky doznívající bitvy. Ty příšerné zvuky, linoucí se z bojiště spolu s rudým sluncem zapadajícím za horizont spolu vytvářely krutou a ponurou atmosféru. Stín nehybně stál a hleděl směrem  k tomu slunci a nasával pro něj tak příjemný pach smrti. za ním zavrzaly panty starých rozbitých dveří a v nich se zjevila Zelmijel, vrchní kněžka Kultu smrti.
"Pane, nesu zprávy z bojiště"

"Poslouchám" Odvětil, aniž by pohnul.

" Nekromanti z hanzy ustoupili a rozprchli se. Na bojišti zůstal jen houfec verných arcinekromanta Wiztracha z Vitorazi. Padli a Wiztrach byl sťat".

"Výborně, tak se mělo stát" pronesl bez jediného hnutí.

"Mistře Nageaschi, ale celé vojsko nemrtvých bylo rozprášeno, celá nekromantská hanza se rozpadla a zbytky houfců se potulují po kraji a snaží se ukrýt před pomstou lidí".

" O budoucnost hanzy se není třeba se bát, Vytvořím novou, mnohem silnější. Jen je třeba vyčkat, až nadejde správný čas.  Teď je třeba naplno využít chaosu v našich řadách a těžit z něj. Kdyby Wiztrach věděl, jak moc mi napomůže tímto jeho bláznivým podnikem..."

" Mistře, nebudou Vás ale mnozí obviňovat, že jste se svými houfci opustil bitevní pole předčasně?"

"Možná, ale tito blázni již nebudou mít příležitost své obvinění vznést veřejně. Ti věrní to pochopí. Proč bych měl zbytečně obětovat mé drahocenné houfce a nechat je padnout? Proč by se má hlava měla válet v blátě jako ta Wiztrachova? Proč? Za jaký cíl? Wiztrach podcenil jednu jedinou silnou vlastnost těch živých a to, že pro záchranu života těch, co milují jsou schopni udělat cokoli a oni věděli, že pokud nevyhrají, všechny jejich blízké čeká smrt a to jim dávalo takovou sílu. Bylo předem dáno, že tuto bitvu vyhrají a proto nemělo smysl padnout. Naopak jen tak můžeme finálně změnit svět živý na ten náš, pokud přežijeme. Zamysli se drahá, co nyní čeká ty živé tvory? Dnes jásají, zachránili svou zemi, ale co s nimi bude dál? Většina mužů, kteří jen trochu byli schopni držet v ruce zbraň vyrazili do boje a kolik jich zbylo? Jen hrstka. Podívej, jejich úrody dozrávají, ale kdo je bude sklízet, když bude nedostatek mužů? Ženy? Děti? Budou se snažit, ale stejně nakonec většinu zrna pohltí plíseň. Přijde hladomor! Jak budou plodit nové generace, když chybí muži? Ano, budou se množit, ale velmi pomalu. Vidíš tam v dálce ty radující se muže? Někteří již teď mají v sobě morovou nákazu, kterou na ně seslali mí lichové. Tito muži se vrátí domů jako hrdinové, budou se veselit ve svých městech, vesnicích, domech. Až pozdě zjistí, že mezi ty, které dnes zachránili roznesli smrt.
Bude trvat dlouhý čas, než živí opět začnou sílit, ale do té doby my již budeme připraveni zasadit jim poslední úder a oni padnou do našeho područí."

"Mistře Nageaschi, vrátíme se tedy zpět do Morgheasche? Sjednotíte hanzu?

" Ne do nekropole Morgheasch se vrátíš sama jako má místodržíci. Po cestě sjednoť naše přátele a odveď je do nekropole s sebou, tam pokračujte v rozdělané práci. Společně s našimi spojenci pak pochytejte Wiztachovy přisluhovače a uvrhněte je do jam zmučených duší, tam vyčkají do mého návratu."

"Vy nepůjdete s námi pane?"

"Nikoli, má cesta vede povede na východ do země Lumină. Jistě jsi slyšela o městě Sursa de sănătate?"

" To je svaté místo pane. Za jejich léčivým pramenem přichází poutníci z celého světa. Myslíte, že je to bezpečné místo pro nekromanta?"

" Ano, lidé ho znají jako svaté místo, nevědí, co se na tom místě stalo v dávných dobách, dávno před jejich příchodem a nevědí, co se skrývá zapomenuté v hlubinách. Tenkrát se na místě, kde dnes stojí jejich město odehrál souboj mezi božím andělem a Diavolulem, andělem padlým. Diavolul byl poražen a svržen do hluboké propasti, avšak okolní země absorbovala jeho zlo. Stala se z ní pustina protkaná temnou energií, kterou si nikdo nedovede představit. Proto bůh nechal z té země vytrysknout svatý pramen, který měl smýt temnotu toho místa. Pramen očistil zemi, avšak hluboko v zemi je stále ukryta Diavolulova zloba a zášť a jen čeká, až bude osvobozena a bude vypuštěna zpět na svět. A tu sílu vypustím já! S její pomocí konečně zbavím tento svět všeho živého! Z toho jejich městečka vytvořím nejmocnější z nekropolí, ze které vypustím zmar do všech koutů světa.
Ty zatím buduj armádu ve zdech Morgheasche, až přijde čas, dostaneš znamení, pak udeříme silou a dílo dokonáme!"

Ryxe

Znění listu, který přinesl holub do pevnosti Sibiu:

"Prosím Tebe, jenž čteš tyto řádky, jdi a předej jej mocným této země, nechť dozví se, jaký bídný osud potkal naše svaté město Sursa de sănătate a nedovolí, aby se toto zlo rozšířilo dál do země Lumină!

Byl krásný letní den, kdy bohu jsme děkovali, že z našeho města sňal po měsících dlouhých nákazu morovou, jež vyžádala si tolik obětí nebohých. Ten den, společně s ostatními přeživšími ukládali jsme do hrobů příbuzné a přátelé naše, kteří neměli to štěstí a hrozné té nákaze podlehli. Již několik dní nedošlo u nikoho k nákaze a tak jsme, ač smutni ze ztrát blízkých, hleděli do dní, jež přijdou s nadějí, že obnovíme svaté naše město do slávy původní, že poutníci ze světa celého zas přicházeti budou, aby napili se z pramene našeho léčivého a bohu děkovali a velebili ho.
Když náhle ochladil se vzduch kolem nás a v bráně vstupní zjevil se jezdec. Ten jezdec nevypadal jako poutník, byl odděn v hávu černém a jeho tvář kápě zakrývala. V ruce ta postava kosu držela na níž lidské lebky chřestily. Z toho jezdce pocházel ten chlad. Vstoupil branou do ulic městských, hlavu skloněnou. Ve městě se rozhostilo ticho, jen šeptavé mumlání jezdcovo, jenž nepřipomínalo žádného hlasu lidského lehce protínalo to záhrobní ticho. Ta postava pomalu pomalu míjela skupinu naší, však nepohlédla na nás, v tu chvíli však umrlec, jehož na kárce jsme na hřbitov přivezli počal se hýbat, otevřel své oči zatlačené a s chroptěním ohavným z lehu začal povstávat. Strachem ochromeni na všechny strany rozutekli jsme se avšak ještě horší podívaná, než teď popsal jsem, se nám před očima odehrávat začala. Z domů, kde mrtví stále čekali na pohřbení, ozývaly se zvuky strašlivé, dveře se otvíraly a v nich stáli naši příbuzní, sousedé, přátelé, avšak ne tak jak znali jsme je, tentokrát pohledy prázdné měli a jejich tlející těla šířila po okolí zápach smrtedlný. Některé z nás chytili, trhali požírali těla těch nebožáků. Někteří z nás však unikli a skryli se v městském podzemí, kde skrýš pro obyvatele byla pro případ obléhání města postavena. Dnes, když píši toto sdělení jsme stále ukryti v oné místnosti. Je tomu již jeden měsíc, dva týdny a tři dny. Živi jsme jen z malých zásob, jenž zde byly uskladněny. Náš stav čítá 46 obyvatel města, převážně mužů, avšak i několik málo žen a pár dětí. Počty naše se stále tenčí, jídla pramálo jest a rychle slábneme. Občas zvědy vysíláme na povrch, aby zjistili, co děje se v městě našem, většina se však nikdy nenavrátila. O těch, jež přežít se jim podařilo a navrátili se víme, že Sursa de sănătate, město, jenž krásou se ještě nedávno skvělo se v ruiny proměňuje, že zdi mrtví strhávají a vše pustoší. Kostel náš, že v ruiny obrátili a na té půdě svaté obětiště pro rituály temné vytvořili. I to jak toho temného jezdce jmenují zvědi naši vyslechli. Prý Nageasch mu říkají, největší z nekromantů.

My, jenž schováni v temném podzemí čekáme na smrt víme, že záchrany pro nás již není. Jediné, z čeho strach dnes máme jsou duše a schránky tělesné naše, aby po smrti naší mučeny nebyly, aby k pánu jsme se dostali v pokoji a nespoutal nás nekromant magií svou. Ale vy, kdož dnes žijete v klidu a bezpečí, prosím Vás povstaňte a zničte toto prokleté místo dříve, než zlo, jenž zde roste pohltí Vás."