Přiznám se tady k takové malé úchylce. :) Nevím proč, ale jsou mi hrozně sympatické staré minifigurky. Myslím ty nepohyblivé, bez tváře. Když se na ně koukám, jak pevně stojí kolem svých aut, továren a strojů, často s nimi přímo srostlí, říkám si, s těmi chlapci asi moc legrace nebude. Jsou to makáči, kteří bez řečí plní své úkoly. Nezajímají je ponuré Lego ságy nového tisíciletí. Nějak si je nedovedu představit že se baví - i když zajdou na pivo (obr. 1). A když to pak kapku rozjedou, dají služební čepici furiantsky na stranu a tancují po stolech, stejně si jistou důstojnost zachovávají. (obr. 2)
Ja som dnes tiez jedna z mala, pre ktoru tieto stare figurky tolko znamenaju. Moje pocity su podobne, s tym rozdielom, ze presne viem preco su mi sympaticke a preco ich mam tak rada. Ocenujem Tvoju poeticku rec. Ale tu spinu a bordel co je na tej zelenej podlozke vsade naokolo treba ocistit.
Slibuji, že se polepším a vyčistím. :) A rozepiš se o svých pocitech, docela by mě to zajímalo. Třeba se přidají další.
Dalsi sa nepridaju, tomu ver, nerozumeju tym veciam, nie je to ich era.
Citace od: Villa Legina kdy 15.05.2019, 22:53:18
Dalsi sa nepridaju, tomu ver, nerozumeju tym veciam, nie je to ich era.
S tím nelze nesouhlasit, ty "figy" mi vůbec nic neříkají. Bez urážky.
Takže když mým "srdečním" rokem v produkci Lega je rok 1976, tak asi budu za exota, co? :D :D
Tak bych to neformuloval, jen je vás málo. ;)
Presne tak, malo. Sme dvaja.
Moje najmilsie roky su 1969-1984. A potom aj neskor do roku 1993 ale nie tak emozionalne intenzivne. A potom sucasnost od r. 2005.